Náměšť nad Oslavou

Náměšť nad Oslavou

Malé město na úpatí Vysočiny, 40 kilometrů západně od Brna, leží na malebných březích dolního toku řeky Oslavy. Místní jméno Náměšť je původem české. Označovalo se tak místo (sídliště nad řekou), kde bylo něco namístěno, nashromážděno, naplaveno - písek, spraš, hlína. Náměšťsko zasáhly, byť jen sporadicky, téměř všechny vlny moravského pravěkého osídlení. Směřovaly už od paleolitu proti toku řek Oslavy a Jihlavy. Počátky systematického osídlení Náměšťska spadají však až do počátku 12. století. Podél řeky Oslavy vedla od nejstarších dob po návrších důležitá cesta vedoucí z brněnského podhradí k Jihlavě a dál do Čech. Nejstarší historická zpráva o této řece se váže k roku 1146 (aqua que dicitur Ozlawa).

www.namestnosl.cz

Zámek

Více informací zde»»

Kulturní promenáda

Barokní most

Barokní most přes řeku Oslavu dal postavit majitel náměšťského panství hrabě Václav Adrian z Enkenvoirtu v roce 1737 na místě původního mostu, strženého povodní v roce 1706. Na návodní straně mostu jsou umístěny tři pamětní desky věnované jeho zakladateli. Stavbu dokončili další majitelé panství Kufštejnové. Ti v roce 1744 nechali most osadit kolekcí 20 barokních soch, která umocňuje jedinečnost této stavby. Určitou symbolikou jsou 4 sochy andělů, umístěné na konci zábradlí obou předmostí. Jsou to archanděl Gabriel, archanděl Michael, archanděl Rafael a anděl od nebeské brány. Andělé v křesťanské symbolice představují ochránce a strážce. Jejich rozmístění mělo být ochranou mostu i jeho uživatelů. Zda měl výběr dalších 16 soch světců nějaký symbolický důvod, nevíme. Autorem návrhů a snad i modelů těchto soch je Josef Winterhalder starší. Sám snad z pískovce vytesal 4 anděly a další 4 sochy světců. Zbývající sochy zhotovil Alexander Jelínek.

Most je dlouhý 74,8 m a široký 8 m. Uprostřed mostu dosahuje mostovka výšku 6,2 m nad říčním prahem. Most tvoří 7 klenebních oblouků o nestejné šíři. Středový oblouk má rozpětí 9,7 metrů.

K poslední opravě barokního mostu došlo v roce 1986. Na opravený most byly osazeny kopie barokních soch. Opravené originály soch z mostu jsou uloženy v rozsáhlé gotické síni západního křídla zámku.

Fara

Farní úřad byl v Náměšti již před rokem 1345. V roce 1740 začali Kufštejnové na místě původní farní budovy stavět novou, velice prostornou barokní faru. Celý komplex i se špitálem sv. Anny (viz Špitál) byl dokončen v roce 1745. Fara je pohledově nejexponovanější budovou na celém náměstí. Plastiky sv. Josefa a sv. Jáchyma v nikách vedle hlavního vstupu do objektu od jsou Josefa Winterhaldera staršího. Na schodišti uvnitř budovyje polychromované dřevěné sousoší Nejsv. Trojice ze třetí čtvrtiny 18. století. V patře jsou umístěny dva obrazy hrabat Kufštejnů z první poloviny 18. století a z kostela přenesený obraz P. Marie Bolestné. Autorství všech tří obrazů je dnes připisováno Karlu Josefu Aigenovi. Na faře se nalézá také grafický půdorys areálu fary a jejího zázemí z roku 1785. Stropy některých místností v patře mají plastické vlysy s barokními motivy a stěny jednoho sálu jsou vymalovány ve stylu empíru. Kromě Římskokatolického farního úřadu je v budově umístěna Základní umělecká škola.

Hrobka Haugwitzů

Roku 1752 koupili náměšťské panství Haugwitzové. Svoje zesnulé zprvu pochovávali do hrobky pod děkanským kostelem sv. Jana Křtitele. Po postavení kapucínského kláštera v roce 1768 byly jejich ostatky přeneseny do jeho kaple v dnešní Zámecké ulici. Císař Josef II. klášter zrušil a ostatky se stěhovaly do jinošovského kostela. Po přenesení hřbitova v Náměšti do součastné lokality si Haugwitzové postavili v jeho sousedství i vlastní hrobku.

Empírový objekt o velikosti 15, 17 m x 15, 17 m byl postaven podle návrhu vídeňského architekta Josefa Kornhäusera v letech 1822 – 1825. Empírový sloh, ve kterém se u nás stavělo přibližně v letech 1800 – 1850, se silně inspiroval řeckou a hlavně římskou antikou. Vliv antiky je zřetelný na řasení oděvu sousoší piet, umístěných ve dvou protilehlých okenních vitrážích, na krásném, klasickém tvaru jejich rukou i celých paží. Antický odkaz podtrhují olivové věnce na jejich hlavách. Klasický je i použitý materiál – mramor. Skulptury jsou dílem vídeňského sochaře Josefa Kliebera.

Na opravě celého objektu, prováděném v posledních dvou desetiletích 20. století, se finančně podílel jeden z příslušníků hraběcího rodu, Karel Antonín Haugwitz. Ten zde byl jako poslední v roce 1995 také pohřben. V roce 2012 sem byly přeneseny ostatky dalších členů rodiny Haugwitzů.

Klášterní manufaktura - přádelna

Pozdně barokní klášter kapucínů byl postaven v roce 1761. V jeho centrální části se nalézá kaple vysvěcená v roce 1767 s hrobkou stavitelů kláštera hrabat Haugwitzů. V roce 1784 císař Josef II. klášter zrušil.

Následně v opuštěných objektech hrabě Jindřich Vilém Haugwitz rozjel za pomoci nizozemských odborníků přádelnu a tkalcovnu. V roce 1804 zde pracovalo až 1300 lidí. Na počátku 19. století byl pro potřeby továrny přestavěn Zámecký mlýn v podhradí a další objekty. Již v první čtvrtině 19. století byly dílny vybaveny teplovodním topením, plynovým osvětlením a stavy poháněny parními stroji. Textilní stroje byly nejmodernější zahraniční výroby. Obchodní expozitury měla v řadě evropských měst a přístavem pro export do Ameriky byl Terst. Její výrobky dostávaly zlaté medaile na průmyslových výstavách ve Vídni, Paříži, Lipsku i Londýně. V době svého maximálního rozvoje v polovině 19. století byla Náměšťská továrna největším vlnařským podnikem na Moravě. Měla svoji nemocenskou pokladnu s fondem 60 000 zlatých, vlastní nemocnici a lékárnu.

Příčinou jejího zániku v roce 1867 byla levná doprava energií po postavení uhelné železnice ze Zastávky do Brna. Ta byla dokončena v roce 1861 a umožnila podstatné zlevnění výroby v brněnských textilkách.

Dnes jsou v převážné části bývalého kláštera byty a část slouží pro výrobu oděvů, která zde byla zavedena v roce 1960.

Kostel sv. Jana Křtitele

Barokní děkanský kostel sv. Jana Křtitele byl postaven hrabětem Janem Baptistou z Werdenbergu v roce 1639. Původně na tomto místě stával starý románský kostel. Ten v roce 1629 spolu s celým městečkem padl za oběť velikému požáru.

Čelní oltář a doprovodné sloupoví je z umělého mramoru. Barokní andělé jsou z pozlaceného dřeva a jejich autorství je připisováno Josefu Winterhalderovi staršímu. Hlavní oltářní obraz znázorňuje křest Krista. Na bočních stěnách presbytáře je vlevo obraz sv. Jana Nepomuského, vpravo Jana Sarkandera. Autorem těchto tří obrazů je Fridrich Stoll.

Obraz na levém bočním oltáři vpředu představuje Pannu Marii Vítěznou, je dílem Fridricha Stolla z poloviny 17. století. Na protilehlém oltáři je obraz sv. Anny Samotřetí od Karla Josefa Aigena z roku 1744. Obraz sv. Antonína Paduánského na zadním bočním oltáři vlevo je také dílem Karla Josefa Aigena z 1. poloviny 18. století. Na protilehlém oltáři vpravo obraz Karla Boromejského z poloviny 17. stol od Fridricha Stolla.

Původní varhany s 13 rejstříky byly v roce 1961 nahrazeny novými, dvoumanuálovými varhanami.

Barevné vitráže oken byly osazeny v roce 1912. Rustikální výmalba lodě ve dvou barevných tónech byla provedena sedmdesátých letech 20. století.

V roce 1910 byly do nik v průčelí kostela osazeny sochy světců, zhotovené v brněnské kamenické dílně architekta Adolfa Loose. Jsou umělecky téměř bezcenné.

Ke zvonu z roku 1665 o hmotnosti 410 kg přibyly v roce 1993 dva zvony o hmotnosti 380 kg a 180 kg, které odlila Marie Tomášková-Dytrichová v Brodku u Přerova.

Terénní a povrchové úpravy kolem kostela byly prováděny při celkové úpravě náměstí v letech 1996 – 2000.

Měšťanský dům

Renesanční dům U bílého koníčka, čp. 63 na Masarykově náměstí byl původně zájezdním hostincem vedle městské brány, zvané vrata, při vjezdu od Třebíče. Sklepení jsou zaklenuta kamennou valenou klenbou. Zachované jsou klenby v přízemí. Původně samostatně stojící dům měl bohatě členěné obě štítové zdi. Dosud je zachována větší část jihozápadní stěny. Při opravě v roce 1961 byly v podstatě zničeny interiéry. Na uliční stěně byla z převážné části odstraněna kamenná ostění vitráží a vstupů. Zachován zůstal tzv. „maskaron“ (kamenná hlava) nad vstupem z náměstí. Nad ním je osazeno domovní znamení, bílý koníček, asi replika renesanční kovářské práce neznámého stáří. Dvoupodlažní měšťanský dům byl postaven kolem roku 1600.

Dům je zapsán v seznamu státních památek.

Stará radnice

Stará radnice je původně renesanční měšťanský dům, který vznikl přestavbou staršího gotického domu. Na radnici byl upraven v roce 1645. Budova má nepravidelné horizontální členění podlaží. V přízemí do ulice jsou dva bývalé „krámky“ s valenou klenbou, kdysi propojené křížovou chodbou. Dvě další místnosti v přízemí jsou rovněž zaklenuté. Při větší opravě v roce 1934 bylo obnoveno sgrafito na venkovních omítkách s naznačením dříve zazděného bočního vstupu. Nad čelním vstupem se nalézá městský znak a na průčelí budovy jsou osazeny pamětní desky věnované obětem obou světových válek.

V současnosti je v budově umístěno Městské kulturní středisko a jeho informační centrum, dále pamětní síně fotografa Ondřeje Knolla a knihtiskaře Viléma Papírníka. Část objektu užívá základní umělecká škola.

Kaple sv. Anny (Špitál)

Barokní kaple sv. Anny tvoří centrální část souboru budov špitálu sv. Anny, který je v místě nazýván „Špitálek“. Celý objekt byl postaven v letech 1743 – 1745 jako domov pro přestárlé sloužící a poddané náměšťského panství.

Na dvoudílném hlavním oltáři centrální kaple je umístěn obraz sv. Anny vyučující Pannu Marii od Josefa Aigena. Po stranách na vysutých soklech jsou plastiky sv. Šebestiána a sv. Rocha, v nástavci oltáře je symbol Ducha Svatého s andílky, díla Josefa Winterhaldera staršího. Na bocích jsou umístěny obrazy sv. Jana Sarkandra, orodujícího za stavitele celého areálu, hrabata Kufštejny, a na protilehlé straně sv. Františka Xaverského. Jsou dílem Karla Josefa Aigena.

Špitál zřídili majitelé panství hrabata Kufštejnové pro 6 žen a 6 mužů. Zakladateli špitálu bylo přesně určeno, jak budou špitálníci materiálně zajištěni. Haugwitzové v roce 1758 rozšířili nadaci o dalších 10 mužů a 2 ženy a v roce 1770 o dalších 12 osob. Ve špitálku bylo tedy postaráno o 36 přestárlých. Špitálníci zde žili ještě po roce 1945.

V současné době je objekt ve správě Městského kulturního střediska. Kaple se využívá pro komorní koncerty a menší divadelní formy.

Komplex čtyř domů čp. 111 až 114 na Žerotínově ulici naproti špitálu sv. Anny byl postaven v roce 1736 hrabětem Adriánem z Enkenvoirtu. Na spojnici domů čp. 112 a čp. 113 je umístěna deska s textem „Tito 4 domi sau z gruntu vistavene od J.E. pana, pana Václava Adriana S.R.R. hrabiete z Enkenwirtu a Nämniesti J.C.M. komorniho a skutečne teini radi.“ Přestavbami byl barokní vzhled těchto domů zcela smazán.

Sousoší Nejsvětější Trojice

Barokní sousoší Nejsvětější Trojice nechala na toto místo postavit v roce 1715 Marie Isabella, manželka tehdejšího majitele panství, hraběte Jana Filipa z Werdenbergu. Sousoší vyjadřovalo díkuvzdání za to, že se Náměšti vyhnula morová epidemie. Je dílem Antonína Rigy.

Původně bylo sousoší ohrazeno kovanou mříží, odstraněnou při předláždění náměstí v roce 1947. Při rozsáhlé rekonstrukci celého náměstí, prováděném v letech 1996 – 2000, byly původní pískovcové kamenné stupně nahrazeny žulovými. Za sousoším byla postavena kamenná kašna. Na stejném místě stávala až do 2. poloviny 20. století secesní litinová kašna.

Poslední kamenická a zlatnická oprava sousoší byla dokončena v roce 2005.

Obora

Předmětem ochrany je přírodní památka Obora se zachovalými mohutnými stromy a pozoruhodnou flórou a faunou. Náměšťská obora bezprostředně navazuje na zámecké parky. První zmínka o tomto původně hradním loveckém revíru je z roku 1437.

Oplocena byla ve druhé polovině 16. století za Žerotínů. Celková plocha činí 346, 5 ha.

Uvnitř obory byl postaven v roce 1890 zámeček Lusthaus. Ve východní části obory byla v roce 1850 postavena myslivna. Při zdi u silnice k Brnu stojí hájovna.

Obora se nalézá ve výši 360 – 480 m nad mořem. Pramení zde čtyři potůčky. Na jednom z nich je postavena kaskáda čtyř rybníčků.

V roce 1985 bylo v oboře 310 daňků, kteří se zde chovali již před husitskými válkami. V devadesátých letech byl jejich stav snížen na 187 kusů.

Díky minimálním lesnickým zásahům se v oboře nalézá mnoho druhů drobných živočichů. Pozoruhodná je ptačí fauna. Před postavením letiště zde existovala největší kolonie kavky obecné v republice. Stromové patro tvoří převážně listnáče, z nichž je více než polovina dubů. Nedozírné škody v oboře napáchala vichřice v roce 1929. Tehdy padlo několik set stromů s obvodem kmene větším než 600 cm. Dnes jsou zde pouze 3 takové duby.

S historií obory souvisí i významná událost, kterou byla návštěva následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Když odjížděl v r. 1914 do Sarajeva, navštívil po cestě Kralickou oboru a pro ukrácení dlouhé cesty si zastřílel na tamní střelnici na živé holuby vypouštěné ze speciálních krytů. Holuby prodávali Haugwitzům místní sedláci, kteří tak měli zajištěný zajímavý příjem. Ptáci, kteří palbu přežili, se vraceli domů a mnohdy byli k těmto kratochvílím panstva prodáni i několikrát. Střelnice, která k těmto účelům sloužila byla věrnou kopií tehdejší známé střelnice v Monte Carlu. Tenhle historický objekt bohužel v r. 1973 vyhořel a zachoval se pouze zděný krb, který byl v posledních letech uchován pod novým přístřeškem, kde si lovci mohou odpočinout po mnohdy náročných lovech. Obora je přístupná v měsících červenec a srpen.

Lesy ČR, Lesní správa Náměšť nad Oslavou

Tel.: 956145111, 724524117

E-mail: ls145@lesycr.cz

Web: www.lesycr.cz/ls145