Třebíč – bazilika sv. Prokopa a židovská čtvrť

Benediktinský klášter založili v roce 1101 moravská údělná knížata Oldřich a Litolt. Na počátku 13. století povolali benediktini stavební huť ze západní Evropy a ta přestavěla klášter  do kamenné podoby a vznikla dnešní románsko-gotická bazilika. Tři sta let po založení  poté osud kláštera zpečetily husitství války a následné vojenské konflikty, po kterých se opatství proměnilo ve šlechtické sídlo. Nejdříve areál získali Pernštejnové. Vilém z Pernštejna prodal třebíčské panství v roce 1557 Burianovi Osovskému z Doubravice, podstatní renesanční úpravy a změny třebíčského areálu pocházejí právě z doby Osovských. Druhá žena Smila Osovského Kateřina z Valdštejna postoupila v roce 1628 panství bratru Adamovi. Valdštejnové pak drželi panství až do roku 1945. V polovině 18. století provedli barokizaci zámku, přestavba se dotkla také baziliky. Její obnovu svěřili staviteli Františku Maxmiliánu Kaňkovi. Od roku 2003 v zámku sídlí Muzeum Vysočiny Třebíč. 

Telč – Historické jádro města

Malebné historické náměstí s několika přilehlými uličkami a rozsáhlý areál renesančního zámku jsou důmyslně zasazeny v soustavě rybníků, jež měly obranný charakter. U zrodu této vodní pevnosti stáli páni z Hradce. Již v polovině 14. století zde postavili hrad, kostel a prostorné tržiště s gotickými domy. Nynější podobu získalo náměstí za vlády osvíceného Zachariáše z Hradce, který si nechal v 16. století starý gotický hrad přestavět italskými staviteli na honosné panské sídlo. Služeb Vlachů, jak se jim tenkrát říkalo, následně využili i někteří měšťané žijící v domech na náměstí, a tak pozvolna vznikla Telč malebných fasád a zdobných štítů, jakou ji známe dnes. Obraz města dotvořilo ještě několik barokních staveb souvisejících s působením jezuitů, které sem v 17. století pozvala ovdovělá hraběnka Františka Slavatová. Dalšímu rozvoji historického centra bránily hradby, a hlavně rybníky. Díky tomuto sevření si Telč uchovala svoji výjimečnou renesanční podobu. 

Žďár nad Sázavou – poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Kostel sv. Jana Nepomuckého – centrální stavba na půdoryse pěticípé hvězdy dohlíží z vrcholu kopce na areál původního cisterciáckého kláštera už přes 300 let. Stavba kostela byla zahájena v roce 1719 poté, kdy byl v dubnu téhož roku při otevření hrobu Jana Nepomuckého v Praze nalezen jeho údajně neporušený jazyk a začal proces svatořečení, úspěšně dovršen v roce 1729, kdy byl Jan Nepomuckým papežem Benediktem XIII. prohlášen za svatého. Vrcholné dílo k poctě světce vzniklo ve spolupráci dvou mimořádných osobností, zaujatých znalců kabalistické symboliky, tvůrce architekta Jana Blažeje Aichla a objednavatele žďárského opata Václava Vejmluvy. V architektuře i výzdobě zelenohorského chrámu je zhmotněna řada náboženských i historických sdělení, motivů a symbolů.